TENISOVÁ ŠKOLA HŘIŠTĚ MASNÁ
- 18. 6.
- Minut čtení: 2
Tenisová škola a soutěžní týmy z pohledu kapitána družstev Přemysla Houdy.
Sezona je u konce – a jak jsme si v ní stáli? Jak kdy a jak kde. Hlavně jsme ale sbírali zkušenosti. A ty jsem, nutno dodat, sbíral i já jako kapitán, který se ne vždy tak docela trefil nasazením hráčů na soupisku, takže zvlášť Ráchel někdy zbytečně oficiálně prohrála zápas, který v reálu vyhrála, protože měla být nasazena – na středním kurtu – jako druhá v pořadí, a ne na místo třetí, kam jsem ji několikrát omylem nasadil já, za což jsem si od ní vyslechl, když se to dozvěděla, několik pravdivých slov o svých organizačních schopnostech. Ale co už…
Lukáš a Ráchel? Někdy jasno (vyhráli a hráli dost dobře), někdy polojasno až oblačno (prohráli po boji, ale hráli dobře), zataženo bylo málokdy (porážka jednoznačná po špatném výkonu byla výjimkou). Lukáše budou asi nejvíc mrzet prohrané třetí sety hned v několika zápasech, ve kterých nebyl horší, Ráchel bude mrzet asi ze všeho nejvíc zápas s Hloubětínem, ve kterém změřila síly se soupeřkou, které v prvním setu nedala šanci, vyhrála ho bez ztráty gamu a téměř i bez ztráty míčku, aby pak přestala hrát to, s čím přišla na kurt, a soupeřku nechala zápas otočit.
Max sbíral své první zkušenosti. Nejprve sbíral i první gamy a počítal ke konci zápasů občas spíš volavky na obloze než míčky v gamu, ale rychle se zlepšoval, a nakonec se mu podařilo vyhrát i jeden zápas, a to dokonce na Spartě, takže pokroky u něj byly vidět velké a do budoucna je příslibem.
Občas nám přišel na pomoc i Honzík, ale měl dost smůlu na soupeře, kteří se proti němu postavili. Byli vážně dobří. Zvlášť těžký úkol měl na Konstruktivě, kde proti němu hrál kluk, který byl úderově prostě skvělý.
Řečí čísel – neboli výsledkově – jsme odehráli první sezonu a tabulku na středním i na velkém kurtu uzavíráme (někdo ji ostatně uzavírat vždycky musí). Gratulace soupeřům. Kolik z nich bude v příští sezoně gratulovat k vítězství nám? Myslím, že celkem dost. Ta šance tu opravdu je.
P.
